Přeskočit na hlavní obsah

Vožický vytrvalostní běh

  

 Když jsem začal běhat letos na jaře, bylo mi jasné, že musím nějak zapracovat na vlastní motivaci, aby se do mých tréninků dostala pravidelnost. Zvolil jsem cestu registrace do několika závodů. Silnice mě moc nebaví a mám raději volný pohyb lesem. Hledal jsem tedy v soupisce závodů trailové tratě.

    Jako první závod, do kterého jsem se tedy přihlásil, jsem si vybral Vožický vytrvalostní běh. 

    Rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti a touto cestou vám závod doporučil.

    V Mladé Vožici na Táborsku máme chatu, takže možnost zúčastnit se závodu na trase, kterou mám trošku naběhanou, jsem víc než uvítal. Zároveň se tento běh organizuje vždy ze začátku jara, což byl i vlastně začátek mého běhání. Využil jsem to jako srovnávač vlastních sil. 

    Počasí v den loňských závodů se rozhodlo, že mi tento start rozhodně jednoduchým neudělá. Byla hrozně vlezlá zima (kolem nuly) a lehce pršelo. Déšť se v průběhu závodu párkrát změnil ve sněžení. Trať byla krásně blátivá a klouzává. Pro mě jako běžeckého novice naprostý ideál :)

    Zvolil jsem kratší trať, 7km, která začínala u fotbalového hřiště v Mladé Vožici. Po hodně rychlém seběhu k místní čističce se pak trasa stočila směrem nahoru k zřícenině hradu Šelmberku, kde se otočila zpátky z krátkého kopce a pak hezky strmě vzhůru k fotbalovému hřišti, kde to všechno začalo

    První kopec nahoru jsem musel jít. Říkal jsem si, že to je ta nejhorší část celé trati, takže ušetřím nějaké síly na druhou půlku závodu. Ušetřil, ale jelikož jsem v té době neměl tolik naběháno, bylo mi to vlastně stejně k ničemu. Zvlášť když následoval ten poslední kopec do cíle. Myslím, že moje tepovka vylítla někam do oblak a já vše nakonec zvládnul tak tak na hranici omdlení.

    Doběhl jsem ve své kategorii poslední. Ale doběhl a to bylo vlastně i mým cílem.

    Jasně mi to ukázalo, jak moc potřebuju trénovat a že zvládnutí trailových závodů je přímo úměrné počtu naběhaných tréninkových kilometrů. Není radno to podceňovat.

  

 Nicméně jsem měl ze závodů naprosto úžasný pocit. I přes poslední místo mě účast v Mladovožickém závodě utvrdila v tom, že běhání je prostě super a některé závody stojí za to absolvovat. 

    Nikdo si tady na nic nehrál, všichni se na sebe usmívali a soupeří mělo opravdu jen rámce fyzického změření sil mezi ostatními blázny, kteří milují stejnou věc.

    I přesto, že je tento závod organizovaný dobrovolníky milujícími běhání, vše bylo naprosto skvěle zajištěno. Jak trať, tak i zázemí. Možná to je právě díky tomu, že se organizaci věnují místní dobrovolníci. Z každé části organizace bylo cítit srdíčko a pozitivní energie.

    Takové závody miluju (a ne všechny jsou takto pozitivní). 

    Dovolil bych si vás tedy pozvat na 7. ročník vožického vytrvalostního závodu, který se bude konat 6. března 2021. K výběru budou opět 2 tratě (kratší 7km a delší zhruba dvojnásobná).

    Budu tam. Jen se musím rozhodnout, jestli si zazávodit se svým stínem na stejné trati, nebo zkusím tu delší...

Více informací, fotky a videa z předchozích akcí a možnost se přihlásit najdete zde:

http://www.vozicky-beh.cz/

Facebookovou událost pak najdete pod tímto odkazem:

https://www.facebook.com/events/136582334610021

Trasa 7km

Trasa 14 km


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Trasa Tip: Hurá na Karlštejn

Dal jsem si závazek, že v rámci svého blogu budu častěji vybíhat na nové stezky a dávat vám tak tipy, kam to stojí za to vyrazit.  Dlouho jsem si plánoval vyběhnout směrem ke Karlštejnu. Dosud jsem ho na vlastní oči neviděl, takže tato trasa je takovou nápravou vlastivědné chyby. Navíc hrady jsou celkem vděčným cílem nejen pěších výletů, ale i výběhů. Máte jasně danou konstantu, kterou pak máte šanci cestou párkrát zahlédnout (většinou jsou na kopci, že) a máte se tak vlastně na co těšit. U Karlštejnu je to o to víc super, že k němu vede parádní železniční trať a vlaky od Prahy i ku Praze jezdí pořád zhruba co půl hodinku. Není teda potřeba plánovat moc transport, kam hodit auto a podobně, ani nemusíte přemýšlet tentokrát v kruhu (mé nejčastější plánování - odkud vyrazím, tam se musím většinou vrátit). Můžete si tedy vybrat, zda tuto trasu poběžíte směrem ke Karlštejnu, nebo vyrazíte z něj a doběhnete někam k Praze (nebo do Prahy; proti gustu...) Já si zvolil variantu Karlštejnskéh...

Kdo maže, ten jede. 3 masti, bez kterých to prostě nedám.

     Běhání je a není zdravou záležitostí. Pokud máte podobnou váhu jako já (tedy metrák plus mínus) určitě se z různých stran dozvíte zásadní poznatky, jakože běhání rozhodně nebude svědčit vašim kloubům, že si tím stoprocentně více ublížíte apod. Z posledních poznatků vědy se můžete i dočíst, že spousta absolventů závodů v maratonu má menší či větší problémy se srdcem. Musím se přiznat, že ani jedno mě naštěstí moc nepálí. O kloubech bych mohl vyprávět hodně, pravé koleno mám již operované dvakrát (plastika křížových vazů), ale běhat jsem začal až potom. Nic nestandardního se zatím během mého běhání nestalo. Na maratony se rozhodně necítím, takže tohle mě taky nějak moc netrápí.       Mám ale ovšem jiné potíže, které musím řešit pravidelně. A jako řešení se mi osvědčily následující mastičky, bez nichž si to své poklusávání prostě nedovedu představit. 1. Lékařská vazelína      Jo je mi jasné, že takovýmito problémy hold všichni netrpí, ...

Začínáme běhat s hrochem: M&Ms

Rozhodnutí o tom, zda začneme běhat mají většinou podobné důvody. Dost často jde o novoroční předsevzetí spojené s hubnutím, nebo jste si řekli, že vaše fyzička začala těžce stagnovat a vylézt s nákupem do prvního patra bez zadýchání nezvládnete, nebo chcete být in a běhání je teď prostě trendy. Ať už máme různé důvody, velice brzo narazíme na dva hlavní problémy - zvednout se z gauče a dělat to pravidelně.  Z toho důvodu bych chtěl tento článek věnovat právě M&Ms , tedy Motivaci a Meditaci .  Motivace je celkem slušný prevít, ale je potřeba se s ní naučit pracovat. Pokud toto nezvládneme, velice brzo nám běhání začne lézt krkem a přestaneme ještě dříve než s ním opravdu začneme na plno. Motivaci bych rozdělil do dvou kategorií - krátkodobou (týkající se jednoho jediného výběhu) a dlouhodobou (zodpovědnou za to, že budeme běhat i v únoru, březnu a nejen první týden či dva od samotného začátku). Právě dlouhodobá motivace je faktorem, který nás zvedne z gauče a donutí vyra...