Jak jsem prohrál s Černou horou.

 

Rád bych se s vámi podělil o příběh mé největší běžecké prohry v boji mě proti sobě (a proti Černé hoře v Krkonoších v závodě Mizuno SkyRace Černá hora 2020). 

O existenci závodu jsem věděl o jara a od jara mi bylo taky jasné, že to není rozhodně pro mě. Ale člověk míní a život mění, takže jsem se nechal nejdřív vyhecovat kamarádem a přihlásil se na kratší variantu (tedy 10km). To taky nemělo dlouhého trvání a dva týdny před závodem jsem byl již přihlášený na celý závod. Co mě to vlastně napadlo? Vždyť jsem nikdy neběžel takovou vzdálenost ani po rovině, natož s takovým převýšením... Ale pozdě bycha honit 😅

V pátek jsme společně vyrazili směr Krkonoše, abychom nemuseli ráno řešit dopravu a mohli v sobotu v klidu odstartovat. Byl jsem rád, že v tom nebudu sám a budu mít po cestě nějakou tu podporu. Tahle představa ale netrvala moc dlouho. Ještě ten večer jsem si od kamaráda vyslechl zhruba následující: "Hele, já ti teda nevím. Celkem blbě se mi chodí. Uvidíme ráno, jestli budu schopný vůbec odstartovat..." 

Nebyl. Paráda Rendo, tak seš v tom sám.

A tak jsem odstartoval sám. Závod byl krutý. Začínalo se u spodní stanice vleku a prvních 6 km vedlo nahoru, nahoru a prostě až na horu, Černou. Někde v půlce kopce jsem začal dost pochybovat, jak to povede dál. Děsně mě štvaly hůlky, které jsem si na doporučení narychlo pořídil, ale nikdy jsem s nimi ani nechodil, natož běhal. Ale to si časem sedlo (a díky bohu za ně). Nebyl bych to já, kdyby se mi nepovedlo hned na 4. kilometru zabloudit, takže jsem si trochu zaběhl. Tímto se omlouvám slečně, která chudák nehlídala trasu a držela se mě. Ale nakonec jsem se nahoru vyškrábal, dostal se k občerstvovačce a věděl, že velký kus teď půjde rovně a mírně z kopce. 

Paráda. Protestující nohy začaly fungovat, plíce taky a běželo se opravdu nádherně. Dalších 8 kilometrů bylo jak ve snu - nádherná krajina, krásná trasa, tělo fungovalo, počasí geniální (sluníčko s občasnými mráčky a poměrně teplo, ne však parno). Cestou jsem si dotankoval svůj camel bag z horského potůčku, který byl jednak velice osvěžující a taky musím říct, že chutnější vodu jsem asi nepil.

Když jsem se vyškrábal dalším stoupákem na Jelení vrch, dostal jsem se k prvnímu opravdu velkému problému. Takhle prudké klesání jsem jaksi nečekal. Cesta byla fakt hodně strmé a já tak zjistil, že vlastně neumím běhat z kopce dolů! Jak bláhově jsem předem počítal s tím, že průser to bude jen vzhůru... Děsně při tom bolí kolena a zjišťuju, že jsem si měl vážně koupit o kousek větší boty! Někde v půlce kopce jsem se musel otočit a zbytek kopce seběhnout pozpátku. Chtěl bych si lehnout a odpočinout. To tady samozřejmě nejde, ani žádná rovinka na rozdýchání a rozbíhání se nekoná. Cesta vede hned nahoru na Špičák. 

S vypětím posledních sil jsem se škrábal nahoru, ale ten stoupák prostě neměl konce. Motal jsem unaveně nohami uprostřed lesa a tíha únavy na mě klesala víc a víc. V hlavě se mi ozývala jediná myšlenka - musíš si odpočinout. Musíš si odpočinout. Musíš si...

Umřel jsem. Došla mi voda, došla mi energie a co hůř, došla mi vůle. Nahoře na Špičáku jsem se sesunul do trávy neschopný dalšího pohybu a vydýchával. Vím, tohle byla černá chvilka celé mojí cesty. Nemělo se to stát. S pohledem na Černou horu, jejímž vyběhnutím a seběhnutím to celé mělo skončit, se moje vůle zlomila. A já věděl, že je konec. Asi po 15 probrečených minutách (a nekecám, nestydím se, fakt jsem zoufale bulel jako želva) jsem se postavil a doklopýtal posledních pár kilometrů dolů a závod oficiálně odpískal.

Prohrál jsem. Sám se sebou. Trvalo dlouho si v hlavě všechno přerovnat a ujasnit si, kde všude jsem udělal chybu. Ale popravdě i dneska s odstupem to bolí. Cíl je tedy jasný. Teď je potřeba zabrat, abych byl příští rok připraven se na start postavit znovu a závod dokončit.

Udělám vše co budu moct a Černá hor věř mi, já tě porazím!

Na závěr doporučení - věřte své intuici a nepřeceňujte své síly. Můžete sice jako já získat cennou zkušenost, ale vyvarujete se obrovskému zklamání. Dlouhé závody jsou hlavně o hlavě a tak je dobré si vyzkoušet dopředu, jak vám bude hlava fungovat, abyste se mohli připravit, jak s problémy bojovat. A problémy přijdou. Je dobré s tím počítat a pořádně plánovat.