Závod Mizuno Prague Park Race Průhonický Park      Asi je to běžný proces. Jakmile začnete běhat, poměrně rychle se začnete zajímat o to, jak to vlastně dělat správně. Nejspíš k tomu vede fakt, že to prostě ze začátku nejde dle očekávání.       Z různých fotek, filmů a příběhů získáte předem pocit, že běhání je naprosto přirozenou záležitostí. Zavážete si tenisky a letíte svobodně jako pták, čistíte si hlavu, radujete se z pohybu a pobytu v přírodě, ze švitoření ptáků nad hlavou, svítícího se sluníčka, z rychlosti. A z té radosti nejste schopni sundat výtlem od ucha k uchu z obličeje.      No realita jaksi pokulhává. Dokopete se převlíknout, zavážete si tkaničky a vyrazíte. Začátek asi dobrý, ale poměrně rychle zjistíte, že plíce běží jinou rychlostí než vy a drží se se stále narůstajícím odstupem kdesi za vámi. Nohy se samy od sebe neumějí vznášet a tak každé další zvednutí nohy je těžší a těžší, a to nemluvím o těch dopadech, kdy máte pocit, že s každým dalším krokem vám někdo přihaz